Z 0 na 16 za 21 dní
„Když jsme vyráželi, chtěli jsme čas na Floridě využít co nejefektivněji. Rozhodli jsme se, že se poptáme všech známých i našich obchodních partnerů na kontakty a necháme se doporučit na schůzky.“ říká Daniel. O cestě do USA jsme věděli přesně 21 dní před odletem, veškerý čas ke sjednání schůzek jsme využili na maximum.
Taktika vyšla. Sami jsme sice na Floridě nikoho neznali, ale když jsme odlétali, měli jsme už diáře dost nabité. Před odletem jsme si domluvili celkem 8, další schůzky poté vyplynuli z jednotlivých jednání přímo v USA. Celkem jsme tedy absolvovali 16 schůzek!
Musím říct, že nás samotné překvapilo, že jsme byli schopní si tolik setkání domluvit a že nám spousta lidí ochotně pomáhala. Naší velkou výhodou bylo, že AITOM již má americkou referenci a ta je, jak se nám v Americe několikrát potvrdilo, pro úspěch na místním trhu naprosto zásadní.
První zásadní informací v našem očekávání možné expanze bylo prozření o cenách za služby v oblasti web developmentu. Očekávali jsme, že místním vývojářům budeme moci konkurovat především cenou, není to však až tak pravda. Ukázalo se, že můžeme konkurovat především kvalitou vývoje a nastavenými procesy v realizaci online projektů. Zjistili jsme, že možností, jak se v Miami a jeho okolí prosadit, je více než dost. A to především proto, že se zde nyní hodně investuje do rozvoje podnikání a technologií, aby v této oblasti pozvedla úroveň pro případné investory. Oblast Miami by se ráda stala “Sillicon Valley východního pobřeží”. Přivezli jsme si tak celou řadu zážitků, inspirace a snad i nových projektů.
Cestovní deník
Pátek 16. 9. (den první)
Z Prahy odlétáme v 6:00, přistáváme v 15:00 místního času – o 8 154 km a 6 časových pásem dál. Víza jsme sice měli v pořádku, ale i tak na nás čekali imigrační úředníci. Daniel asi působí důvěryhodně, protože vyslýchali hlavně mě. Nicméně nakonec nás oba na Floridu zdárně pustili.
Sobota 17. 9. (den druhý)
Na náš první americký den je potřeba se řádně posilnit, a tak jsme zamířili do tradičního bistra Egg&You Diner. Místní raritou je, že majitel bistra ho vlastní už úctyhodných 60 let a připravuje vajíčka, která trumfnou i babiččinu kuchyni. Nebudete tomu věřit, ale místní „štamgasti“ nám s respektem sdělili, že si nepamatují jediný den, kdy by majitel v bistru chyběl.
Další naše kroky byly do autopůjčovny, kde jsme si půjčili v té době jediné dostupné auto, interně nazvané díky své šmoulí barvě “Smurfmobil”.
Zbytek dne jsme strávili poznáváním okolí a přípravou na následující dny plné pracovních setkání. Večer ještě proběhla první schůzka s Čechem podnikajícím v USA, který byl mimo jiné ve Forbesu. Schůzka byla spíše seznamovací u večeře a poté v baru.
Neděle 18. 9. (den třetí)
Co by to bylo za výlet do Států, kdybychom nevyzkoušeli americký brunch. Typický brunch začíná od 11 hodin a není výjimkou, že se protáhne do pozdního odpoledne. Potkali jsme zde celou řadu podnikatelů, kteří při nedělním brunchi řešili obchodní záležitosti. My jsme tento čas využili k setkání s našim americkým klientem a řešení dalšího rozvoje jeho internetového projektu.
Večer jsme s naším kamarádem/klientem grilovali. Ochutnali jsme tak třeba poprvé bizoní steaky. Ano, chápete to správně, na expedici Miami jsme docela přibrali.
Pondělí 19. 9. (den čtvrtý)
Ranní ptáče dál doskáče, a protože mi chceme doskočit daleko, vstali jsme ještě za tmy, abychom se stihli podívat na východ slunce. V pondělí jsme vyrazili pro americkou SIMku a dořešili detaily okolo plánovaných schůzek.
S kým jsme se v pondělí potkali? Třeba s právníkem z Čech, který žije na Floridě už 35 let. Dal nám mimo jiné cenné rady ohledně místní legislativy – podnikat v Americe má svá pravidla a my jsme byli rádi, že jsme dostali hned z první ruky.
Poté jsme se opět sešli s našim klientem, za který jsme vlastně původně přijeli a začali jsme plánovat další rozvoj webu s ohledem na interní workflow. Naši klienti dobře ví, že myšlenkové mapy a schémata rádi kreslíme na tabuli. Tu jsme k dispozici neměli, ale naštěstí bylo v kanceláři k dispozici velké zrcadlo, takže jsme si poradili poněkud improvizovaně.
Úterý 20. 9. (den pátý)
Hned z rána jsme vyrazili na schůzky do Miami a rovnou nás čekal pořádný oříšek. Poprvé jsme totiž jeli do Miami sami po 6proudé dálnici. Trochu nám cesta zamotala hlavy, ale nakonec jsme s pomocí navigace trefili. Dálnice možná vypadají poloprázdně, ale kolony se těm českým rozhodně nevyrovnají. V Miami si totiž můžete připlatit za rychlé pruhy, tzv. fast line, díky kterým všechny kolony předjedete. Pokud však nemáte potřebné placené oprávnění tyto rychlé pruhy využívat, tak na vás čeká nemilé překvapení v podobě několikatisícové pokuty za to, když do rychlého pruhu i omylem zajedete. Kamery jsou tu prakticky všude a vyjet z rychlého pruhu se nedá.
Fast line jsou ohraničené oranžovými pruhy. My jsme si je zaplatili a udělali jsme dobře, jinak bychom v koloně možná popojížděli ještě teď.
První schůzka probíhala v jednom z nejvyšších mrakodrapů na Floridě, konkrétně ve 47. patře. Hlava se nám ovšem z této výšky nezamotala, protože jsme si prostřednictvím této schůzky v právnické firmě domluvili ještě jednu schůzku na pátek. Tato páteční schůzka se měla konat na druhé straně Miami – místo, aby náš potenciální klient otevřeli mapu, tak nám ze 47. patra cestu ukázal oknem, to nás docela pobavilo.
Z mrakodrapu jsme jeli rovnou do mariny ve Fort Lauderdale, schůzka probíhala nádherném prostředí interiérového designového studia a následně přímo na jedné z luxusních jachet, abychom nasáli prostředí tohoto byznysu. Z hodnoty jachty se nám trochu protočily panenky, takže jsme se při její návštěvě radši zuli. Majitel interiérového studia pro jachty byl typickým příkladem amerického snu. Do států totiž emigroval před 32 lety z Izraele a firmu s manželkou zakládali před 30 lety naprosto od nuly.
Na poslední schůzku jsme vyrazili do baru s generálním ředitelem a marketingovou manažerkou jednoho místního velkého hostingového centra.
Středa 21. 9. (den šestý)
Schůzkový maraton pokračoval i ve středu. Nejprve jsme absolvovali jednání přímo na vládě v Miami, následně jsme se přesunuli na další schůzku do akcelerátoru „Venture Hive“ nadzemkou. I takovou maličkost, jakou byla cesta místní nadzemkou, jsme si dokázali užít jako velké dobrodružství.
Další schůzku jsme měli domluvenou dost naslepo přes Danovu kamarádku. Sejít jsme se měli s Matthewem, jenže ten byl zrovna v Budapešti, a tak nás odkázal na svého kolegu Phila. O Philovi jsme věděli jen to, že dělá „něco z IT“.
Sešli jsme se v restauraci Hooters, která nám ukázkově předvedla, jak vypadá „prozákaznický“ přístup. S Philem jsme se totiž trochu zapovídali a Danielovi vychladlo objednané jídlo. Požádal tedy servírku, zda by bylo možné jídlo ohřát. Ta místo toho donesla bez jediného zaváhání nový talíř s čerstvě připraveným jídlem, aniž by nám to studené naúčtovala. Takže za nás velký palec nahoru.
Poté jsme vyrazili schůzku na vyhlášenou South Beach, v jedné z kaváren jsme si popovídali s místním organizátorem VIP akcí pro vlivné podnikatele. Zná se se všemi majiteli místních klubů a hotelů a byl to tedy pro nás velice zajímavý obchodní kontakt. Dostali jsme i pozvání na noční párty, ale vzhledem k tomu, že její začátek byl v 1 hodinu ráno, tak jsme nakonec dali přednost spánku.
K večeru jsme si konečně našli čas i pro sebe a vyrazili na pláž vykoupat se v oceánu. Obzvlášť já jsem si cachtání užil, byť mě při pokusu o stojku ve vodě žahla medúza.
Čtvrtek 22. 9. (den sedmý)
Čtvrtek jsme si udělali volnější a s naší “hostitelskou” rodinou klienta jsme vyrazili na exkurzi a plavbu po floridských močálech v Everglades National Park. Poprvé jsme si tak vyzkoušeli třeba vznášedlo a byla to pořádná jízda. Věděli jste, že aligátor se dokáže vymrštit tak, že „doskočí“ až do poloviny lodě? My ne, ale po tom, co nám to místní průvodce řekl, jsme si na vznášedle radši poposedli víc ke středu. Jeden nikdy neví, že?!
Na závěr jsme navštívili mini zoo s hady, želvami a malými aligátory. Ty jsme dokonce dokázali i zkrotit a tak jsme s tímto dobrým pocitem následně vyrazili na nákupy do největšího outletu na Floridě – Sawgrass Mills.
Potom jsme byli pozváni na narozeninovou oslavu našeho klienta, party probíhala na zahradě u bazénu. Docela nás překvapila místní „tradice“ v obchodních jednáních na soukromých oslavách a sice, že byla vyhrazena tzv. „byznysová hodinka“, kdy jsme v průběhu oslavy řešili rozvoj projektu a další pracovní věci a po vypršení 60 minut času jsme automaticky pokračovali v neformáolní zábavě a o byznysu už nesmělo padnout jediné slovo.
Pátek 23. 9. (den osmý)
Páteční den jsme začali návštěvou datového centra. Trochu to v něm vypadalo jako v Mission Impossible – skenery rukou, kontroly sítnice a další technologické vychytávky, které jsme v našich končinách zatím nezažili. Kdo ví, jaká data jsou zde pod kontrolou, ale chráněna jsou opravdu moc dobře.
Jednali jsme mimo jiné o tom, jak zajistit co nejlepší hostingové služby pro naše americké klienty, kteří hostování svých projektů přímo v USA vyžadují. O tom, jak důležitý je kvalitní hosting jsme už psali. Jednání ve spol. Host.net dopadlo skvěle, velmi pravděpodobně u nich budeme mít špičkové zázemí pro budoucí provoz jednotlivých projektů.
Na oběd jsme se sešli s českou profesionální tenistkou žijící v USA, která nám vyprávěla opravdu zajímavé příběhy z amerického prostředí – na co si máme dávat pozor a co vše se může stát. Poté jsme jeli na schůzku do Beacon Council Miami (byla to schůzka, kam nás domluvil právník z pondělí). Zde jsme řešili možnosti podpory pro začínající firmy v oblasti Miami.
Odpoledne jsme navštívili místní coworkingové centrum HUBB. Majiteli jsme představili naše know-how a okamžitě nám nabídl zařazení AITOMu na seznam vývojářů webových projektů, který poskytují všem firmám, které coworkingový prostor využívají. V HUBBu se zaměřují také na inovace a nejmodernější technologie, které jsme si mohli i vyzkoušet. To, co má Dan na hlavě, je prototyp zařízení na „čtení myšlenek“, pomocí kterého by mělo být možné ovládat technologie a počítače pouhou myšlenkou. Zajímá vás, jestli to funguje? Zeptejte se Dana, budete se divit!
Bohužel nám v pátek jedna schůzka odpadla, ale nakonec jsme byli i rádi, protože jsme využili situace a zašli na baseball do arény Miami Marlins. Upřímně? Byla to nuda, nejzajímavější hra proběhla v prvních deseti minutách a následné 3 hodiny se už nic zásadního nestalo. Co mě osobně velice překvapilo, byl fakt, že ačkoliv venku bylo v ten den okolo 40° C, krytý stadion byl klimatizován na nějakých 18°C – byla nám fakt zima!
Sobota 24. 9. (den devátý)
Expedice Miami se chýlí ke konci. Nezbylo nám, než vrátit auto a po podařených nákupech v Sawgrass Mills nakoupit větší kufry. Nakonec jsme ještě stihli jeden zápas v americkém fotbale. Americký fotbal je oproti baseballu zcela jiná „liga“ a tento sport nás zcela uchvátil. Bohužel v sobotu nehráli domácí zápas Miami Dolphins, takže jsme viděli „jen“ zápas univerzitní ligy. Věřili byste, že se na univerzitní fotbal přišlo podívat téměř 20 tis. lidí?
Neděle 25. 9. (den desátý)
Hned druhý den ráno jsme se rozloučili s pláží, vyrazili na letiště a hurá domů. V letadle jsme chtěli všechny své zážitky sepsat, ale byli jsme po těch dnech tak unaveni, že jsme prakticky celý let prospali. Přestup ve Frankfurtu jsme na letišti dokonce málem zaspali!
A co o naší americké misi říká infografika?
Co jsme se na cestách naučili?
Naše mise byla rozhodně úspěšná. Domů jsme si přivezli spoustu skvělých osobních i pracovních zážitků. Navštívili jsme místa, která bychom jako turisté viděli jen stěží.
V poslední řadě bych rád poděkoval našemu kamarádovi/klientovi Honzovi, že nám ukázal Ameriku takovou, jaká opravdu je a že nám umožnil poznat místní život.
Třeba se i vám budou některé naše poznatky hodit:
- Potvrdilo se nám, že aby se firma v USA prosadila, je nezbytné mít referenci a osobní doporučení od někoho místního.
- Američané se rychle pro věci nadchnou, ale postupně „ztrácí tah na branku“.
- Úroveň péče o zákazníka je v USA nesrovnatelně vyšší než v Čechách.
- Američané jsou otevření jednání, pokud je zaujmete, sami vás automaticky doporučují.
- Pokud se zaměřujete na IT, zkuste štěstí na východním pobřeží. Technologie tady nejsou na tak vysoké úrovni jako na západním pobřeží. A to by mohla být příležitost pro vás.
- Američané mají rádi tištěné materiály a brožury, které si mohou ze schůzky odnést.
- Byznys se dá řešit všude (i v neformálním prostředí Barbecue party), když se na tom obě strany dohodnou. Američané to dokonce vítají.
- Američané hodně dají na status – kde člověk bydlí, čím jezdí, co nosí a tak podobně.